Z Prahy až do Buenos Aires

V první dekádě první republiky se zásadněproměnily podmínky, za nichž mohly československé umělkyně vystavovat v zahraničí a začleňovat se tak nejen do širšího kontextu dobového „ženského umění“, ale rovněž do moderního umění jako celku. Političtí představitelé meziválečného Československa si byli dobře vědomi toho, že export umění a kulturních hodnot může posílit status mladé demokracie a přinést ekonomický profit, a „ženské umění“ pro ně bylo v rámci kulturních výměn a zahraniční kulturní politiky zajímavým artiklem.