Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

František Novotný (1886–1961) se rozhodl předat svým dětem zprávu o době, v níž žil. Psal pro budoucnost, a tak věděl, že co se zdává být atraktivní v přítomnosti, časem na hodnotě obvykle ztrácí, kdežto jako nejcennější se mohou ukázat věci a děje zdánlivě všední: zákruty příbuzenských vztahů, příhody z rodných Koryčan, z gymnázia v Kyjově, z Vídně, Malenovic: morytáty, neuvěřitelné historky a vedle toho týdenní jídelníček, výčet plodin na ¬zahrádce... Přestože jeho putování vrcholí účastí na dramatických událostech první světovéválky na východě Ruska, vyprávění působí plastičtěji než jiné válečné paměti právě proto, že je psáno v kontextu oné „všednodennosti“. Autor vypráví prostým jazykem o obyčejných, ale opravdových lidech a jejich osudech, usnadňuje tak pochopit je a vcítit se do nich.