Šupinami a umělým chrupem

Roman Telerovský ve sbírce Šupinami a umělým chrupem, v níž shrnuje básnické texty z let 2014–2021, opět rozvíjí svůj nezaměnitelný a osobitý pohled nejen na okolní svět, jeho vnímání, ale především nechává v různých polohách rozeznívat vlastní subjektivitu, stejně jako ty nejvnitřnější motivy, obsese i nepřeslechnutelné samomluvy a podezřelá tápání, jakási ohledávání skutečnosti plné netušených zlomů, tedy ty polohy, které jsou charakteristické pro každou opravdovou poezii. Telerovského básněmi zcela zákonitě prostupuje i pohled v české poezii poněkud nezvyklý, v němž autor nezapírá, místy naopak nepřímo připomíná, svou psychoanalytickou zkušenost.