Říkali mu Gojele

Částečně autobiografický román vypráví příběh dvanáctiletého německého chlapce, který se po válce úředním nedopatřením s matkou dostal do místa na severní Moravě v bývalých Sudetech (Weidenitz – Vidnava) při hranicích s Polskem, kde byli soustřeďováni Židé navrátivší se z koncentračních táborů a hodlající se odstěhovat do Palestiny. Zamýšleným místem určení, kam byli chlapec s matkou nasměrováni, bylo naopak jedno ze shromaždišť pro sudetské Němce před odsunem (Weidenau – Vidnice). Ve Vidnavě získá matka práci pro utvářející se Stát Izrael a pro oba tím končí období hladovění.