Psí příhody a nehody v české literatuře

Výbor povídek českých autorů od roku 1807 až po dnešek představuje pouze malý střípek v obraze, který si člověk vytváří o mnohatisíciletém soužití se svým „nejvěrnějším přítelem“. Jednotlivé texty si všímají různých aspektů této symbiózy a přibližují ji odlišnou optikou – tu sentimentálně, tragicky, baladicky, jinde humorně, fraškovitě, groteskně. Díla z pera „čítankových“ klasiků (Čapek, Hašek, Neruda, Poláček, Vrchlický), dalších známých osobností (Nepil, Šabach, Váchal) i našich současníků dokládají, že vztah člověka a psa je vztahem nejen trvalým, ale i značně proměnlivým.