Příběhy obyčejných šílenství

Monografie ukazuje polistopadovou „novou vlnu“ původní české dramatiky jakožto jedinečný fenomén: zkoumá ji na pozadí celoevropského hnutí (New European Drama), všímá si jejích zdrojů (britské, německé aj. dramatiky) a uměleckých vlivů (literatura, film, televize), sleduje její prezentaci v médiích (odborných i kulturních časopisech, rozhlase, popř. v televizi a na internetu), referuje o událostech, které tvorbu či uvádění těchto her provázely, i o aktivitách, které sloužily k jejich propagaci (ceny, přehlídky aj.). Autorka také teoreticky vymezuje zkoumanou problematiku a snaží se definovat jednotlivé tendence, žánry či typy her této dramatiky; především se zabývá současnou groteskou – tzv.coolnes dramatem, politickým dramatem, ženským dramatem, „dokumentárním“ dramatem atp. V přehledovém závěru první části knihy pak představuje české dramatiky nejmladších dvou generací.