Pozemské mocnosti

Ve velkolepém panoramatickém záběru onoho dlouhého evropského století od Francouzské revoluce (1789) do pruského masakru civilistů ve Flandrech (1914) líčí významný anglický historik politický zápas křesťanských církví s emancipačním, liberálním národním státem na pozadí humanistických kultů – Robespierrova jakobínského deismu, comtovské Velké bytosti lidstva, saint-simonovského a marxistického beztřídního ráje budoucnosti – s jejich zatím ještě komickou, protože předtotalitní občanskou liturgií a rituály odvozenými z křesťanství. Politická náboženství měla paradoxně původ v racionalismu osvícenství, tedy v osvícenském kultu člověka, osvěty a rozumu, z něhož vychází i prakticky celá historiografie 20. století, která považuje náboženství za pouhou dekoraci socioekonomického vývoje, aniž by zaregistrovala, že se sekularizovala pouze Evropa.