Magorova konference. K dílu I. M. Jirouse

Poezie, dopisy, překlady / Samizdat a lidská práva, pozůstalost a další prameny / Polemik, kritik, historik umění / Teoretik undergroundu / Působení po roce 1989, kolektivní paměť a mediální obraz Východiska a cíle shrnuje vstupní text šéfredaktorky RR a jedné z editorek svazku Terezie Pokorné: „Když I. M. Jirous v listopadu 2011 zemřel, vzbudila sice tato skutečnost mimořádný zájem a ohlas, ale to, co se o něm po smrti napsalo, veřejně řeklo či natočilo, jeho obraz paradoxně spíš rozostřovalo a banalizovalo, než zvýrazňovalo a prohlubovalo – převažující vzpomínání na epizody ze života jakési svérázné hospodské figury či nespoutaného, avšak v jádru dobráckého bracha začalo rychle zastírat význam Jirousova básnického, kritického a teoretického díla neodmyslitelně provázaného s ostrým, mimořádně statečným a důsledným občanským postojem, tedy odkaz, jakých v české kultuře a společnosti není mnoho.“ Kniha chce tedy stejně jako sympozium především obrátit pozornost od povrchního a zjednodušujícího vnímání k Jirousovu dílu a působení, a to v duchu jeho výroku„Na poklepávání po ramenou by zahynula jakákoli kultura…“ „Autoři jednotlivých příspěvků jsou proto literární kritici a teoretici, historikové umění, sociologové, filosofové i další osobnosti, které mají předpoklady pro to, aby o Jirousově díle přemýšlelynejen na základě jeho znalosti, ale také analyticky a kriticky, nikoli předpojatě a sentimentálně.“ Dalším kritériem pro jejich výběr „byla schopnost spojit erudici se srozumitelností, protože i nechuť k samoúčelnému odbornictví a rádobyvědecké hantýrce patří k inspirativním rysům Jirousova působení, stejně jako otevřenost, protikladná intelektuálské nepřístupnosti“. Kniha je členěna do pěti tematických okruhů: I. Poezie, dopisy, překlady, II. Samizdat a lidská práva, pozůstalost a další prameny, III.