Enklitika v češtině barokní doby

Enklitika představují fenomén, který se nachází na rozhraní mezi zvukovou a gramatickou stavbou jazyka a který je kvůli řadě univerzálních jazykových mechanismů ovlivňujících jeho slovosled oblíbeným objektem zájmu současné jazykovědy. Práce je rozčleněna do kapitol, které jsou věnovány jednotlivým typům tzv. stálých příklonek: starobylým částicím ť (ti/tě) a li, formám auxiliáru préterita a kondicionálu, krátkým zájmenným tvarům, které mají dlouhou (přízvučnou) variantu, a adverbiu/spojce však.