Eliška Přemyslovna. Královna česká

Poslední česká královna z rodu Přemyslovců vystupuje v monografii Boženy Kopičkové jako žena několika tváří – jako hrdá příslušnice svého starobylého rodu a politicky aktivní osobnost, jako matka, konfrontovaná s nepřízní osudu, jenž jí postupně odnímal děti, jako duchovně zaměřená, středověkou mystikou ovlivněná žena i jako mecenáška a podporovatelka kultury a umění. Poměrně příkrého hodnocení se dostává Eliščinu manželovi, českému králi Janu Lucemburskému, bezohlednému v zacházení s osudy svých potomků, objektů „vysoké hry“ sňatkové politiky, i ve vztahu se samotnou Eliškou.