Básně a povídky

Přítomný svazek reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč), v nichž Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969–1971, upravený podle rukopisu nalezeného v pozůstalosti a úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata.