Anděl na hrotu meče

Český filosof Vítězslav Gardavský pracoval na knize v obtížných pracovních podmínkách během let 1972–1975, kdy mu bylo zapovězeno působit v oboru. Gardavský zde sice navazuje na řadu motivů ze svých předchozích dvou knih (Bůh není zcela mrtev, Naděje ze skepse), nicméně současně rozvíjí, na příkladu starozákonního proroka Jeremiáše, zcela původní úvahy, v nichž se pokouší rehabilitovat „proroka“ – a to nikoli jako osobnost, ale daleko spíše v jeho společenské funkci sociálního kritika.